Jsou to jména podle příslušnosti. Podle ↗OTS jedna ze skupin desubstantivních substantiv, tedy nositelů substančního vztahu. Vznikají ↗mutací a označují osoby (řidčeji i jiné substance) podle příslušnosti k místu (↗obyvatelské názvy) a podle příslušnosti ke skupině.

Základovým slovem bývá buď substantivum, n. relační adjektivum. Produktivním ↗sufixem jmen obyvatelských je ‑an (Evropan, Moravan, Pražan, vesničan, ostrovan, od adjektiv na ‑sk(‑ý)/‑ck(‑ý) např. mimozemšťan, Angličan, resufixací Holanďan, od zkráceného základu Syřan), konkuruje mu ‑ec (Portugalec, Černohorec, od adjektiv na ‑(n)sk(‑ý) např. Kubánec, Gruzinec, resufixací Somálec, Japonec, od zkráceného základu Brazilec, zcela okrajově od rozšířeného základu: Provensálec) a ‑ák (hov./expr. Brňák, Sudeťák, Moravák, Vídeňák, měšťák). V některých případech je postup opačný: obyvatelské jméno (utvořené i neutvořené) je základovým slovem pro tvoření názvů zemí (němý > Němec > Německo, Rus > Rusko).

Identické podoby jmen se užívá i k označení odrůd, zvířat, výrobků: poličan, uherák; s fem. variantou ‑ka: čáslavka ‒ hruška, holandka ‒ slepice.

N.p.p. ke skupině, již spojují názory, rod, zájem atd., jsou tvořeny sufixem ‑ovec (bolzanovec, Přemyslovec), ‑ník/‑ovník (vrstevník, křížovník), ‑ař/‑ář (vlajkař, sektář), ‑ák (levičák), od cizích často pomocí ‑ist(‑a) (humanista) a ‑ián (hegelián) aj.

Některé novější práce opouštějí tradiční rozdělení na n.p.p. ↗činitelská jména, ↗konatelská jména a ↗ jména nositele vlastnosti ve prospěch šířeji pojaté kategorie názvů osob (viz ✍KČG, 2011; ✍AGSČ, 2013). Viz také ↗názvy osob, ↗názvy obyvatelské.